Waldemar Matuška – Míle a míle
Míle a míle jsou cest které znám,
jdou trávou i úbočím skal.
Jsou cesty zpátky a jsou cesty tam
a já na všech s vámi stál.
Proč ale blátem nás kázali vést
a špínou si třísnili šat.
Ref.:
To ví snad jen déšť a vítr kolem nás,
ten vítr co začal právě vát.
Míle a míle se táhnou těch cest
a zas po nich zástupy jdou.
Kříže jsou bílé a lampičky hvězd
jen váhavě svítí tmou.
Bůh ví co růží jež dál mohly kvést,
spí v hlíně těch práchnivejch blát.
Dejte mi stéblo a já budu rád,
i stéblo je záchranný pás.
Dejte mi flétnu a já budu hrát
a zpívat a ptát se vás.
Proč jen se účel tak rád mění v bič
a proč že se má člověk bát.
