Jan Nedvěd – Frenky dlouhán

Kolik je smutného, když mraky černé jdou,
lidem nad hlavou, smutnou dálavou.
Já slyšel příběh, který velkou pravdu měl,
za čas odletěl, každý zapomněl…

Ref.:
Měl kapsu prázdnou, Frenky Dlouhán,
po státech toulal se jen sám,
a že byl veselej, tak každej měl ho rád.
Tam ruce k dílu mlčky přiloží a zase jede dál,
a každej, kdo s ním chvilku byl,
tak dlouho se pak smál.

Tam, kde byl pláč, tam Frenky hezkou píseň pěl,
slzy neměl rád, chtěl se jenom smát.
A když pak večer ranče tiše usínaj,
Frenkův zpěv jde dál, s nocí, s písní dál…

Ref.: Měl kapsu prázdnou…

Tak Frenkyho vám jednou našli, přestal žít,
jeho srdce spí, tiše, smutně spí.
Bůhví jak, za co tenhle smíšek konec měl,
farář píseň pěl, umíráček zněl.

Ref.: Měl kapsu prázdnou…