Kryštof – Cesta

Tou cestou tím směrem prý bych se dávno měl dát když sněží, jde to stěží, ale sněhy pak tají kus něhy ti za nehty slíbí a dají

Víc síly se prát na dně víc dávat
než brát a i když se vleče a je schůdná jen v kleče donutí přestat se zbytečně ptát

Jestli se blížím k cíli kolik zbývá víry
kam zvou svodidla, co po tmě mi lžou

Zda couvám zpátky a plýtvám řádky
co řvou, že už mi doma neotevřou

Nebo jít s proudem na lusknutí prstů se začít hned smát mít svůj chodník slávy a před sebou davy a přes zkroucená záda být součástí stáda

Ale zpívat a hrát kotníky líbat
a stát na křídlech všech slavíků a vlastně už ze zvyku přestat se zbytečně ptát

Jestli se blížím k cíli kolik zbývá víry
kam zvou svodidla, co po tmě mi lžou
zda couvám zpátky a plýtvám řádky
co řvou, že už mi doma neotevřou

Jestli se blížím k cíli kolik zbývá víry
kam zvou svodidla, co po tmě mi lžou
Snad couvám zpátky a plýtvám řádky
co řvou, že už mi doma neotevřou